Posezónní slovo předsedy

Máme už konec října, přichází nám listopad – začne brzy tma, zima, na vodě už se tedy postupně přestane veslovat a přejdeme na trenažéry a do tělocvičny. Letošní rok našeho 110. výročí vzniku obsahuje právě teď i další malé jubileum – je to 5 let, co jsme na podzim roku 2014 po opětovném napuštění Jordánu mohli zase veslovat na vlastní vodě. Neměli jsme prám – nastupovalo se z vody, ale z tehdejší party už vlastně nevesluje nikdo, jen máme dál trenéry Petra Suchého a Zdeňka Loudína – ti tehdy spolu s Magdou Řízkovou znovu učili nové adepty veslovat, Magda nám ale pak také přesídlila do Prahy. Nejdéle sloužící stále aktivní veslařkou po znovuobnovení činnosti je tedy Žaneta, která k nám přišla ale až v dubnu 2015 – zrovna při spouštění nového – současného prámu na vodu.

Druhá polovina roku 2019 od srpna nám přinesla další skvělé úspěchy, protože v J.Hradci jsme posbírali spoustu medailí – tam se dostávají i stříbrné a bronzové, pokračovali jsme v Třeboni, na Smíchovské regatě, v Brandýse (Tadeáš i v Hodoníně) a pěkný vrchol podzimu bylo MČR ve sprintu – že si přivezeme kompletní medailovou sadu, to asi opravdu nikdo nečekal (a to nás silně kosila marodka – jinak by těch medailí bylo asi více).  Žaneta je naše stálice, její stříbro ze skifu LV je naprosto zasloužené, ale velkým překvapením byly dorostenky Laura s Verčou na párovce se Smíchovem a jejich bronzová medaile. No a Honzík Čížek už mohl také ukázat, že to umí pořádně i na vodě a má tak titul mistra ČR jak z trenažéru, tak z vody.  Celkem 3 tituly mistrů ČR za celou sezónu, stříbrné a bronzové medaile a umístění do 8. místa na MČR jsou historickým rekordem v naší plné režii – v minulosti (1983 – 1989) obdobné úspěchy dokázala získat jen Pavla Plemeníková a Jana Berková a pak Mirka Děkanovská, Jana Kratochvílová, Vladimír Hána a Dana Folkmanová – ale ti byli studenty  Sportovního gymnazia v Pardubicích, byť nadále závodili v našich barvách. Mělník pak znamenal další zlato do našich sbírek – tam nejvíce přispěly Klárka s Natkou, to asi budou naše další stálice. Poslední zlato pak přivezl Ondra Pecival z Uherského Hradiště (tam se zadařilo i Jendovi Koškovi,  Verče i Tadeášovi, jen Honzík Čížek si to trošku pokazil na vodě). Ondrovo zlato bylo pak 59. za celý letošní rok – to je rozhodně rekord stodesetiletí, protože pokud máme od r. 1975 nějaké záznamy, tak v r. 1987 jsme měli těch zlatých „jen“ 52 (a podle oficiálního tehdejšího žebříčku jen 49 – on je trochu problém, jak počítat zlato ze společenství), v r. 1985 třeba jen 34 a v r. 1986 byl rekord 55 zlatých medailí (a třeba za regatu v Lysé najednou 11 – to už umíme také)  a dlouho jsme pak pouze vzpomínali, jaké to tehdy byly skvělé roky. Nakonec i mistrovskou medaili jsme měli naposledy v r. 1993 díky Jitce Soukupové a na další jsme si museli počkat 25 let (v roce 2018 jí konečně přivezla Žaneta ze sprintu). V Českém poháru máme 134,5 bodu a 26. místo z 36 bodovaných – to je také skvělé a tady se budeme moci ještě zlepšovat.

Máme tedy dobré závodníky, trenéry a asi jsme i dobrá parta, patříme mezi „výkladní skříně“ naší TJ spolu s atlety a kanoisty (ale podle táborské radnice jsme řazeni jen jako ostatní – ani ne výkonnostní místní sport). Prostředky na činnost si tedy musíme získat sami – snad se nám to daří, zimní příprava by mohla proběhnout opět ve stejném rozsahu jako minulá a na jaře 2020 se pak uvidí, jak na tom kdo je.  Budeme mít svoje silná želízka i v trenažérovém Poháru ČR, snad budeme mít zase koncem listopadu  i naši vlastní Svatoondřejovskou pětistovku.

Předseda proto děkuje všem, kdo se více nebo i méně podíleli na práci celého oddílu a pomohli k úspěšné sezóně – přejme si, aby ta další byla ještě lepší.

Říjen 2019                                                                  Josef Mládek